Já a kaktusy

Můj zájem o kaktusy započal již v dětství. Možná mi bylo pět let, kdy jsem dostal první kaktus. Byl to nějaký echinopsis, mně se moc líbil, tak jsem dostal malou odnož. Samozřejmě to s prvním kaktusem nedopadlo dobře, ale chtěl jsem mít další. První vážnější zájem o kaktusy spojený s budováním sbírky se dostavil asi v patnácti letech, kdy jsem začal kaktusy vysévat. Tenkrát byl docela problém sehnat semínka, nabídku semen měl pan Jindřich Drápela z Brna, od kterého jsem objednával. Dnes se ženeme za polními čísly a lokalitami, v té době však bylo vzácností, pokud nějaký druh v nabídce měl současně polní číslo nebo uvedenou lokalitu. Kaktusy jsem pěstoval na polici na okně, kytkám se tento způsob pěstování líbil a já jsem byl samozřejmě spokojený. Během studií to s kaktusy bylo horší, řada jich nepřežila moji nepéči, nicméně, po studiu jsem s kaktusy začal opět a naplno. Vždy se mi líbily lobívie, hlavně díky své nenáročnosti a relativní odolnosti i co se týká nízkých teplot (několikrát jsem rostliny sklízel až v prosinci, kdy už noční teploty klesaly i k - 6°C - a lobívie to nejenže vždy přežily, ale dokonce se tvářily, že jim to nevadí). Z obdivu lobívií se stal docela silný koníček, nechci říci posedlost - v současné době má sbírka cca 60 metrů čtverečních (všechny dotazy na počet rostlin ve sbírce odmítám - prostě nevím) a stále vysévám nové sběry, které přivezou kamarádi nebo které se objeví v nabídkách. V poslední době se snažím dělat semínka (samozřejmě, "řízené" opylování a pobyt kaktusu v "kleci", tedy v izolaci tvořené dřevěnou kostrou potaženou jemným pletivem pro zamezení přístupu nechtěných opylovačů), ač jsem nikdy moc nechtěl - a teď jsem rád. Občas se stane, že odejdou všechny kytky jedné položky, letos se mi to stalo u L. backebergii KP103 - ale naštěstí mám semínka a kytky snad získám do sbírky zpět z nových výsevů). Výsevy semen sebou přináší i množství přebytků - letos jsem se rozhodl, že udělám nabídku přebytečných kytek pro známé a kamarády a další zájemce (uveřejním ji i tady). Aby toho nebylo málo, k lobíviím jsem přidal také austrokaktusy (semena různých zdrojů včetně těch z mých cest po Argentině - naštěstí jejich semena neklíčí tak dobře, jinak by sbírka měla přes 100 metrů čtverečních), část jich mám v podobě pravokořenné a část v podobě roubované, dále Aizoaceae (pouze ty označované jako živé kameny, líbí se mi, jak jsou malé a skladné, a přitom krásné; vysévám semeny z různých zdrojů, hlavně Messa Garden - a můžu jen doporučit), ze kterých jsem měl obavu, ale které se ukázaly jako pohodové kytky i na výsevy, a v neposlední řadě také špirlice. Ke špirlicím nemůžu zatím nic říct, první semena prošla dvouměsíční stratifikací v ledničce při 1°C a teď čekám, zda vyklíčí. Co je super - mám zahradu, takže konečně můžu lobíviím i austrokaktusům nabídnout pobyt na slunci a čerstvém vzduchu a doufám, že se to odrazí na jejich vzhledu. Pokud Vás něco zajímá, hledáte nějaké kytky nebo semínka, případně máte kytky, po kterých marně toužím (celé ty roky marně hledám a sháním Lobivia jajoiana var. nidularis WR702, za kterou bych dal skoro cokoliv), ozvěte se. Letos připravím nabídku přebytků rostlin a na podzim také semen (i austrokaktusů), příští rok pak nabídku přebytků austrokaktusů.

Co je nového na stránkách - What is new?

Je zde podzim, období, kdy se všechny kytky chystají na období vegetačního klidu. Dnes mě upoutala krása Lobivia ferox a variet. Posuďte sami.