Košík
0
0,00 €
Austrocactus Britton & Rose
Tento rod kaktusů mi docela učaroval. Dlouhou dobu jsem si myslel, že mrazuvzdorné kaktusy jsou záležitostí Severní Ameriky - ale pak jsem někde objevil stránky s austrokaktusy a já si začal dohledávat další informace. Dokonce jsem se odhodlal několikrát cestovat do Jižní Ameriky, resp. Argentiny, abych tyto kytky viděl v přírodě (a to se šíleně bojím létání a každá taková cesta pro mě znamená docela zásadní stres). Austrokaktusy i Patagonie jsou však prostě úžasné a stojí za to.
S austrokaktusy je jeden velký problém, tedy spíše dva velké problémy, které mohou pravděpodobně za to, že tyto kytky ve sbírkách nejsou příliš rozšířené (a je to velká škoda). Prvním problémem jsou extrémně špatně klíčivá semena, druhým je pak růst, resp. náchylnost semenáčů v prvním až třetím roce života na nevhodné podmínky, tedy vedro bez pohybu vzduchu a zálivky současně. Co tedy s klíčivostí? Když jsem začal austrokaktusy vysévat, narazil jsem na řadu "osvědčených" postupů a návodů, jak zlepšit klíčivost, zejména pak máčení semen v různých roztocích, např. peroxidu vodíku, kyseliny giberelové, zředěné, nebo dokonce koncentrované kyseliny sírové. Hotová alchymie, někdy docela nebezpečná :-) Po letech výsevů austrokaktusů jsem si nicméně otestoval a také vypracoval relativně osvědčené postupy, které mi doposud fungují. Tedy, pokud jsou klíčivá semena. Pokud jsou semena neklíčivá, nepomůže naprosto nic. Krátké shrnutí toho, jak na jejich výsevy :-)
1. Zásadně nevysévat čerstvá semena. Chtějí "odležet" - minimálně rok, lépe dva i více, dokonce mi dobře klíčí semena stará i osm let. Před týdnem jsem vyséval semena, která jsem dostal z cest po Argentině v roce 2015 s klíčivostí od 25 do 100 %, což považuji za velmi slušný výsledek.
2. Skarifikace. Záludné slovo, které skrývá klíč k úspěchu a znamená poškození nebo odstranění části osemení - testy. Osemení semen austrokaktusů je v řadě případů velmi tvrdé, což má v přírodě několik výhod - semena mají díky tomuto dosti prodlouženou klíčivost a navíc tvrdé pevné osemení zabraňuje vyklíčení semen při prvním jemném dešti. Semena skarifikuji "na sucho", tedy je před vlastním úkonem nijak nemáčím ani neupravuji. Důležitá je technika provedení s cílem zabránit poškození embrya. V podstatě odstraňuji část osemení v oblasti hila jemným skalpelem, kterým páčím do strany. Chce to cvik, semena některých austrokaktusů jsou poměrně malá a vlastní provedení vyžaduje soustředění, dostatečnou jemnost v prstech a cit. Nicméně - je to, dle mého názoru, jediná rozumná cesta k úspěchu.
3. Klíčení. Pro zálivku kromě obligátního fungicidu (Previcur) používám některý ze stimulátorů klíčení a růstu, nejraději na bázi mořských řas. Nebudu prozrazovat značku, ale můžete zkoušet, myslím, že toto není až tak zásadní pro klíčení. Co považuji pro klíčení za zásadní, je teplo, přes den alespoň 26 stupňů s poklesem na 20 stupňů v noci. Proto rád vysévám austrokaktusy na počátku léta a krabice s výsevy nechávám ve spodní polici ve skleníku - teplo se jim prostě líbí. Pokud ani tak nechtějí semena klíčit, můžete vyzkoušet spodní teplo - umístění výsevu nad radiátor. Většinou něco vyklíčí.
4. Po vyklíčení co nejdříve větrat. Nebát se, jakmile vyklíčí většina semen, začít okamžitě větrat a semenáčky otužovat. Doporučuji ovšem nepřesušit, chtějí pravidelnou zálivku a substrát, který snadno vysychá. Teď jsem si uvědomil, že jsem nic nenapsal o substrátu. Je to jednoduché, 60 % jemného písku z jednoho starého lomu poblíž Jedovnice a 40 % něčeho hrubšího, dobrý je bratčický písek. Možná se divíte, proč ten jemný písek. Prostě se mi osvědčil a i v domovině austrokaktusů jsem vypozoroval, že často rostou na substrátech tvořených jemným pískem. Substrát navíc nepřepařuji, připadá mi to zdlouhavé a zbytečné a mně se prostě nechce :-)
5. Roubovat. I když mám většinu výsevů v pravokořenném stavu, doporučuji roubování, přece jen je to jistá záruka, že často z několika málo vyklíčených semen aspoň bude pár kytek. Jak to dělám - roubuji ve stáří několika dnů, dříve jsem rouboval na hylocereusy a selenicereusy, nyní roubuji na články Schlumbergera. Ty se mi velmi osvědčily, austrokaktusy na nich dobře přirůstají, dobře prosperují a dají se snadno přeroubovat. Rouby nefixuju, jen jemně přitlačím, a roubovance dám do tepla s vysokou vzdušnou vlhkostí. Úspěšnost 80 - 100 % :-) Po několika měsících, kdy rouby dostatečně porostou, doporučuji buď zpravokořenění (není obvykle problém, ani u A. bertinii a spol.), nebo přeroubovávám na trvalejší podnože typu Echinopsis kermesina nebo Trichocereus pasacana. Dobře se mi však osvědčují i jakékoliv soehrensie a denmozy. Roubuji zvlášť vršek a spodek, řez provádím šikmý pro lepší kontakt s podnoží.
Doufám, že jsem Vás aspoň trošku navnadil. Austrokaktusy za to stojí. I když nebudou nikdy asi masově rozšířenými kytkami (i když znám obrovské kolekce austrokaktusů), jsou mrazuvzdorné a hlavně - jsou krásné.