Co je nového? News!

Každá sbírka se vyvíjí v čase, něco se povede, něco se naopak nepovede...a to je důvod, proč jsem založil tuto sekci. Ukázat vám, co se právě děje, co je nového :-) Případně vás informovat, že mám pár přebytků, které nabízím k výměně nebo k prodeji. 

16. únor 2024

Před necelým měsícem jsem vysel semena láčkovek (Nepenthes L.). Láčkovky jsou dobře známé všem pěstitelům "masožravých" rostlin, a to díky svým lákavým pastem - láčkám - které v nejlepším případě dovedou "ulovit" malé hlodavce a ptáky. Ulovit v uvozovkách proto, že se jedná a typ pasivní pasti, u které se předpokládá, že do ní kořist spadne. Ale zpět k tématu. Výsevy láčkovek jsou pro mě úplně nové, byť jsem v životě vyséval už téměř všechno :-) Základem úspěšného výsevu je studium literatury a dalších zdrojů, načerpání informací. Prakticky všechny zdroje se shodují v několika základních věcech - výsevy láčkovek jsou velkou výzvou, malé rostlinky rostou velmi pomalu a dosahují květuschopné velikosti až po řadě let, k dopěstování rostliny, která má hezké láčky trvá 3 až 5 let, semena klíčí nevyzpytatelně, špatně se s nimi manipuluje a rychle ztrácí klíčivost. Takže vlastně žádné povzbudivé informace. Co se týká klíčivosti semen, je pravda, že si ji udržují velmi krátce. Literární zdroje ovšem uvádí, že jsou rozdíly v klíčivosti nížinných a vysokohorských láčkovek. Zatímco nížinné mají mít dobu klíčivosti extrémně krátkou, druhy vysokohorské delší, cca půl roku. Nemám vyzkoušeno, nevím :-) Jiné zdroje uvádí, že délku klíčivosti lze mírně prodloužit skladováním semen v lednici, tedy za nižších teplot. Dává to smysl, ale je potřeba myslet na možné poškození semen chladem. Což se ostatně může stát, pokud vám někdo semena zašle v zimě. Mráz neošetřeným semenům určitě vadí a v podstatě je zabíjí. Klíčivost nezvyšuje aplikace giberelinů, experimenty ukazují, že je tomu právě naopak.

Jako výsevní substrát se doporučuje velmi často rašeliník, buď sušený a nastříhaný. Za mě - vyzkoušel jsem směs nastříhaného sušeného rašeliníku s perlitem a troškou kanumy, a jsem nespokojený. Rašeliník podporuje růst řas, což je nebezpečné pro malé vyklíčené rostliny láčkovek (stejně jako mech). Tuto situaci lze řešit postřikem velmi ředěným peroxidem vodíku, případně povařením rašeliníku před vlastním výsevem (případně jinou sterilizací), na stranu druhou, lépe je problémům předcházet jednoduše, než je složitě řešit. A ono řešení je velmi prosté - použít jiný substrát. Výsevy na směsi hrubé rašeliny a křemičitého písku jsou bez řas - tento substrát tedy budu používat dál. Některé zdroje doporučují použít i koir, což jsou kokosová vlákna, případně koir smíchaný s perlitem. Asi by to také šlo. Připravený substrát se musí vhodně navlhčit, ideálně deionizovanou nebo destilovanou vodou. Nesmí být příliš mokrý, prostě tak akorát. Je to taková šalamounská rada, ale prakticky to znamená, že semena nemají na povrchu substrátu plavat. Substrátem plním výsevní plastové uzavíratelné krabičky. Někdo vysévá semena přímo do květináčů a květináče pak vloží do plastového uzavíratelného sáčku. Taky může být, proč ne :-) Vlastní semena se vysévají na povrch substrátu a nijak se nezasypávají - pro klíčení potřebují světlo. Optimální teploty ke klíčení se pohybují mezi 20 a 30 stupni, zde pravděpodobně dost záleží na tom, zda je druh nížinný nebo vysokohorský. Osvětlení by nemělo být příliš intenzivní, slunce malé rostlinky bezpečně zabije, nebo se v uzavřeném prostoru "uvaří". Mně se osvědčují LED trubice, které ani příliš nehřejí. Semena klíči různě dlouhou dobu - některá až po půl roce, jiná za několik málo týdnů. Někteří pěstitelé tvrdí, že je zkrátka nejlepší nechat krabičky s výsevy být a občas je zkontrolovat, hlavně kvůli výskytu plísní. Zde pomůže postřik velmi slabě naředěným peroxidem vodíku, případně fungicidy. S fungicidy je to trochu horší, pořád se mění v důsledku legislativy jejich dostupnost, některé jsou určeny pouze pro profesionální uživatele. Dobrou zprávou je, že láčkovky snáší jejich aplikaci velmi dobře, pouze je nutné vyhnout se fungicidům na bázi měďnatých solí.

A co dál, když semena vyklíčí? Drobné rostlinky láčkovek mají rády větrání, což vyřeší několik otvorů ve víčcích krabiček s výsevy. Někteří pěstitelé ovšem výsevy nijak nevětrají a nechávají je uzavřené po dobu jednoho až dvou let. Nemohu posoudit, zatím nemám tuto zkušenost. Co je nezbytné - pamatovat na to, že láčkovky vyséváme na povrch substrátů velmi chudých na živiny. V tomto případě se doporučuje aplikace pár pelet pomalu uvolňujícího se hnojiva (např. Osmocote 19-6-12, 12M) do substrátu. Počet pelet je obtížné určit, méně je více, do květináče 8 x 8 cm 2 až 4 peletky. Tento přídavek hnojiva velmi urychluje růst malých rostlin. Signálem pro aplikaci může být zpomalení růstu nebo bledost malých rostlinek (jsou spíše žlutozelené než zelené). Aplikovat lze také vhodné, velmi ředěné hnojivo, na list. A co dál? Pěstovat dle požadavků jednotlivých rostlin, dodržovat obecná pravidla pěstování a čekat, rozesazovat jednotlivě do květináčů  a vybírat ty nejlepší rostliny s těmi nejkrásnějšími láčkami, což je v případě křížení velmi napínavá a dobrodružná činnost.

4. února 2024

Dnes jsem kontroloval láčkovky v pěstebním stanu a jedna mi udělala velkou radost. Nová láčka :-) Tou rostlinou je Nepenthes (aristolochioides x spectabilis) x hamata. Jedná se o poměrně nového křížence, který dobře prosperuje v přechodových podmínkách (v podmínkách mezi nížinnými a vysokohorskými druhy). Někteří pěstitelé uvádějí, že se jedná o jednoho z nejkrásnějších kříženců Nepenthes hamata. Na pěstování není příliš náročná.

29. leden 2024

A máme tady konec ledna nového roku 2024 :-) Leden byl místy velmi mrazivý, nyní se teploty pohybují nad nulou. A to mě přimělo k tomu, že jsem začal uvažovat o přesazení jak mucholapek, tak i darlingtonií. Darlingtonia californica John Torrey je rostlinou, která se v přírodě vyskytuje spíše na vlhčích lokalitách severní Kalifornie a na pobřeží a v oblasti jihozápadního Oregonu. Dokáže růst na hadcích, což prakticky znamená, že se jedná o rostlinu velmi odolnou a tolerantní k různým iontům. Tato odolnost ji ekologicky zvýhodňuje před ostatními rostlinami, které nejsou do takové míry tolerantní. O darlingtoniích toho bylo napsáno velmi mnoho, zejména o jejich chladnomilnosti (hlavně v letních měsících), o tom, jak vyžadují chladnou vodu neustále protékající substrátem. Ano, je pravda, že její kořeny jsou velmi citlivé na přehřátí, na stranu druhou ve sbírkách koluje velké množství rostlin, které se na naše podmínky adaptovaly. Takže bude velký rozdíl, zda budete pěstovat nějaký adaptovaný klon, a nebo rostliny ze semen, která byla sbírána na lokalitách (což dnes není teoreticky možné). Výsevy semen jsou možné a dle mých zkušeností i docela bezproblémové. Semena vyžadují minimálně 6 týdnů chladové stratifikace, potom klíčí docela dobře. Prakticky to znamená, že semena vložím do navlhčeného rašeliníku a uzavřu v uzavíratelném plastovém sáčku - a dám na 6 až 8 týdnů do lednice. Rašeliník zaručí, že semena nebudou plesnivět. Výsev doporučuji provést pod umělé LED osvětlení a až trošku větší rostliny přenést do chladného skleníku nebo pařeniště. jediným úskalím je, že rostliny rostou velmi pomalu. Na obrázcích jsou čtyřleté rostliny zasazené v květináčích 5 cm. Tedy, spíše od výsevu ještě nebyly rozesazeny. A to je právě v těchto dnech čeká :-) Ale jsou to krasavice, co myslíte?

30. prosince 2023

A máme tady předposlední den v roce. Pěstování mucholapek (Dionaea muscipula Ell.) velmi jednoduché, i když jejich vzhled nabádá k velkému pěstitelskému respektu. Základem je dostatek slunce, čerstvého vzduchu, naprosto měkká voda a zimní dormance. Dormanci rostliny vyžadují k tomu, aby další rok nejen dobře rostly, ale také kvetly. V čem toto slovo spočívá? Ve vegetačním klidu, pro který je typické výrazné snížení teplot (nebojte se, klidně k nule nebo i níže, mucholapky jsou velmi odolné, a tudíž vhodné pro celoroční pěstování ve skleníku nebo na rašeliništi) a zkrácení fotoperiody, tedy délky osvětlení. Na stranu druhou, hlavně mladé rostliny lze pěstovat pod umělým, ideálně LED osvětlením, kde je možné regulovat délku fotoperiody, a tedy obejít zimní dormanci. Studie ukazují, že tento typ osvětlení, zejména s vyšším podílem modré složky, výrazně urychluje jejich růst a zpomaluje odumírání listů. Pro pěstitele mucholapek v bytě je to často také jediný způsob, jak tyto rostliny úspěšně pěstovat. Technologie LED osvětlení je v dnešní době natolik vyspělá, že nám umožňuje vybrat si z velkého množství produktů - LED pásek, LED trubic nebo panelů. Spektrum vlnových délek vyzařovaného světla je u LED osvětlení různé, doporučuji vybrat si ty, jejichž spektrum pokrývá absorpční spektrum chlorofylů (modré/červené). Lze také vybrat takové LED osvětlení, které naopak stimuluje kvetení, nebo dokonce klíčení semen. Jen je nutné nezapomenout na ještě jeden důležitý parametr - intenzitu osvětlení, která se vyjadřuje v jednotkách lux (lx). Mucholapky mají poměrně vysoké nároky na intenzitu osvětlení, proto je nezbytné tomuto požadavku přizpůsobit počet nebo konstrukci LED osvětlení. Literatura doporučuje osvětlení mezi 15 000 až 25 000 lx s fotoperiodou 14 hodin. Když jsem už nakousl problematiku pěstování mucholapek v bytových podmínkách, je dobré uvést na pravou míru několik zažitých informací. Tou nejdůležitější asi je, že nepotřebují vysokou vzdušnou vlhkost, je tedy zbytečné pěstovat je v uzavřených teráriích nebo sklenicích. Spíše bych řekl, že jim to neprospívá, mají rády pohyb vzduchu. Mucholapky však mají rády, zejména v době vegetace, když květináč stojí ve vodě a v době vegetace nesnáší vyschnutí substrátu (v době vegetačního klidu jim to krátkodobě příliš nevadí). Pamatujme na nutnost použití velmi měkké vody - dešťové, destilované, nebo upravené reverzní osmózou. Ta kohoutková je velmi rychle zahubí. Dalším důležitým parametrem je substrát a s tím spojená velikost květináčů. Velikost květináčů by měla být úměrná velikosti rostlin a neměla by být příliš nadměrná. Mucholapky pěstuji v květináčích 8x8 cm a tato velikost se mi zdá ideální. Co se týká substrátu, je nutné pamatovat na to, že mucholapky jsou velmi citlivé na jeho zasolení. Základem by měla být vždy kvalitní rašelina, která se může míchat s rašeliníkem a/nebo křemenným pískem. Někteří pěstitelé s úspěchem přidávají perlit (agroperlit) s tím, že urychluje růst. Já s ním nemám nějaké větší zkušenosti. Řada pěstitelů uvádí, že je nutné mucholapky přikrmovat (pokud je pěstujeme venku nebo ve skleníku, zvládnou si nachytat dostatek kořisti samy). Dokonce někteří pěstitelé toto pokládají za kritické. A má odpověď? Nikdy jsem je nepřikrmoval. Ale - přece jen použití vhodného hnojiva ve velmi nízké (čvrtinové až desetinové) koncentraci na list (aplikace postřikem) urychluje růst a vitalitu rostlin. Zajímavá by mohla být aplikace moderních hnojiv založených na aminokyselinách a vitamínech. A poslední rada na závěr - mucholapky nemají rády velmi časté přesazování. Jednou za dva až tři roky je ideální :-) A navíc, přesazování skýtá vhodnou příležitost pro vegetativní rozmnožování - rozdělení rostlin nebo odebrání listových segmentů. Je to jediný způsob, kterým lze rozmnožovat četné kultivary, neboť při rozmnožováním pohlavním vznikají díky genetické nestabilitě nové odchylky, případně rostliny bez znaků daného kultivaru. Pokud dodržíte tyto podmínky, jsou mucholapky naprosto nenáročné a bezproblémové rostliny.

29. prosince 2023

Po trochu delší odmlce jsem opět tady :-) Odmlce ve smyslu, že jsem sem nic nepřidával - ale kytkám se věnuji stále. Za ty dva roky se mnohé stalo, některé kytky odešly, jiné přibyly. Takže, co je nového a co čeká sbírku příští rok? Vyséval jsem spousty semen kultivarů astrofyt, a také rouboval. Některá astrofyta jsou tedy již květuschopná a také v létě poprvé vykvetla. Kultivary astrofyt mi učarovaly v tom, že poskytují stálou zábavu - pěstitel může křížit jednotlivé kultivary a výsledek vždy překvapí, vždy je co vybrat :-) Trochu potíž je v tom, že barevné kultivary nemohou růst na vlastních kořenech, tak se musí roubovat. Ale naštěstí myrtilokaktusy a ferokaktusy jsou vhodnými podnožemi, i když, uznávám, v některých případech ne zcela vizuálně vhodnými. Vyséval jsem také některé chilské druhy kaktusů, samozřejmě lobívie, a čekají mě výsevy "živých kamenů", tedy litopsů a konofyt (na to jsem obzvláště zvědavý, mám k nim docela respekt). A co masožravé rostliny? trochu prořídla sbírka špirlic, které pěstuji celoročně venku (ale jen decentně :-) ), přibyly naopak mucholapky, jejichž kultivary jsou prostě úžasné a navíc se dají pěstovat celoročně ve skleníku. V únoru vyseji nějaká semena mucholapek, jsem zvědavý na výsledek s ohledem na křížení. Vyséval jsem také byblidy (Byblis) a rosnatky (Drosera). Byblidy mě velmi příjemně překvapily, protože až na Byblis gigantea vyklíčily všechny druhy bez jakýchkoliv úprav semen. A na semena Byblis gigantea použiji kouřovou metodu, na YouTube se dá najít docela dost videí. Ale to hlavní. Rozhodl jsem se, že sbírku trochu zeštíhlím :-) Takže, na jaro 2024 chystám prodej:

- přebytků špirlic (velké rostliny staré 5 a více let, 5 let nerozdělené, květuschopné)

- přebytků echinocereusů (výsevy z jara 2021, některé již květuschopné)

- přebytků lobívií (od dvouletých až po patnáctileté rostliny)

- přebytků kultivarů astrofyt

Pokud budete mít předem zájem, kontaktujte mě zde, přes webový formulář. Nabídku uveřejním zde, v záložce Co je nového? News!

Zatím se mějte všichni moc hezky a přeji Vám šťastné vykročení do roku 2024.

17. listopadu 2021

Asi se ptáte, jak se daří výsevům echinocereusů z jara, jejichž fotky jsou zde níže. A moje odpověď je, že se jim daří dobře. Mám jen pár postřehů, které v budoucnu určitě usnadní jejich pěstování. Prvním postřehem je - nepikýrovat příliš brzy. Ty, které jsem pikýroval, jsou na tom o poznání hůře než ty, které zůstaly v krabičkách. Tedy - ponaučení: vysévat spíše řídce a s pikýrováním klidně i rok počkat. Druhá rada - pozor na zálivku. Toto se týká echinocereusů, které jsou i jako malé poměrně citlivé k různým houbám. Já jsem řešil fuzárium, a to jen kvůli tomu, že jsem kytky zalil hodně a v nevhodnou dobu, kdy bylo strašné horko. Takže, rada číslo dvě - zalévat spíše méně, a pokud zalévat, tak méně a spíše častěji. Další rada se týká rovněž houbových chorob - pokud máte na zahradě ovocné stromy, volte preventivní postřik širokospektrým fungicidem. Ušetříte si tím mnohá zklamání a pocity zmaru. Pokud vás tato problematika zajímá, doporučuji navštívit kaktusové fórum na webu plzeňských kaktusářů, nebo si pročíst kaktusové noviny pana Pavlíčka. Honza Čáp tam napsal velmi zajímavý a užitečný seriál o fungicidech a jejich aplikaci u kaktusů. A rada poslední - jak vidíte, semenáčky jsou pořád ještě venku pod krytem, i když už máme dobu velmi pokročilou, druhou polovinu listopadu. A teď ta rada - otužujte kytky a nebojte se je nechat na vzduchu, dokud noční teploty nejsou pod bod mrazu. Z mých zkušeností tyto nízké teploty, až na výjimky, kytkám neuškodí. A ty výjimky jsou všeobecně známé - některé ferokaktusy, dále diskokaktusy, melokaktusy, uebelmánie a teplomilné cereusy. A to je pro dnešek asi všechno, loučím se s Vámi :-)

29. října 2021

Máme tady podzim. Už zase. Období, které je spojeno s vegetačním klidem, u některých (i u mě) se stěhováním rostlin k přezimování. Blíží se však doba výsevů (je otázka, jestli při cenách energií raději nepočkat do jara a nevysévat rovnou ve skleníku), ale také doba bilancování toho, co se povedlo a co se nepovedlo. První věcí, kterou bych s vámi rád sdílel, jsou semenáčky Sclerocactus, Pediocactus a Austrocactus roubované na Schlumbergera, tedy známý vánoční kaktus. Moje zkušenost je veskrze pozitivní, rouby se dobře vyvíjejí a dokonce i dobře vytrňují. Samozřejmě, na jaře půjdou na mrazuvzdorné echinocereusy nebo eskobárie, kterých jsem si nachystal pěknou zásobu na několik let dopředu :-)  Překvapivé je, jakou vitalitu mají některé podnože, které se chystají dokonce kvést :-)

29. června 2021

A máme tady malou červnovou ochutnávku. Prostě všehochuť. Lobívie, austrokaktusy, echinocereusy. 

21. května 2021

Máme tady květen. Hurá, konečně :-) Kytky začínají kvést! Tak nejprve malá ochutnávka květů rodu Austrocactus.

No a samozřejmě také lobívie a pediokaktusy. Z lobívií obvykle jako první kvetou L. famatimensis, u kterých je velká variabilita v květech.

3. dubna 2021

A máme tady začátek dubna 2021, Velikonoce, Bílou sobotu. Oproti minulým dnům, kdy teploty byly téměř letní, se zatáhlo a ochladilo. Většinu výsevů jsem minulý týden přemístil do skleníku, a teď řeším dilema, zda topit, nebo ne. Ale pokud půjdou teploty pod nulu, jak vyhrožují meteorologové, tak mi nic jiného nezbyde...Jen jedna poznámka - většina kaktusářů řeší převod semenáčků kaktusů do skleníku a často popisuje ztráty. Tím, že v kultivátorech mám poměrně vysokou intenzitu osvětlení, která dosahuje až 12.000 lx (lux je fotometrická jednotka intenzity osvětlení), nemám problém s intenzitou světla ve skleníku. Drobné semenáče se zbarvují do tmavě fialové barvy, což je dáno syntézou protektivních sekundárních látek ze skupiny betacyaninů a v menší míře některých polyfenolů (pokud tato problematika někoho zajímá, přikládám článek dostupný s Research Gate - Mosco, Alessandro. (2012). Tissue localization of betacyanins in cactus stems. REVISTA MEXICANA DE BIODIVERSIDAD. 83. 413-420. 10.22201/ib.20078706e.2012.2.977).

Ale zpět k tématu :-) Problémem převodu výsevů do skleníku není světlo, tedy jeho intenzita, ale teplota. Jediná rada je - větrat. Větrat pořádně, když to jde. V minulých dnech bylo venku kolem dvaceti stupňů, ale ve skleníku, i při větrání, kolem 35 stupňů. Což je sice snesitelné, ale už jsem naistaloval větrák, který vzduch trošku rozproudí a dost výrazně napomůže snížení teploty. Pokud je však skleník zavřený, teploty zde mohou dosahovat i kolem 50 stupňů, takže je jasné, co vlastně těm malým kaktouskům nejvíc vadí. A při představě, že by tam byly umístěny výsevy v zavřených krabičkách...raději si to nebudu ani představovat. Vysévám do zeolitu, jak jsem již uvedl v některém z předchozích příspěvků. Dávám si jen pozor, aby zeolit nepřeschl. Může trochu vyschnout, ale snažím se ho udržovat stále mírně vlhký. Jak? prostě v nějakých časových intervalech naleji do podmisek zálivku, cca jednou za čtrnáct dní až měsíc s hnojivem. Zatím vše funguje :-)

Konec března 2021

Potěšilo mě, jak dobře zvládly zimu mucholapky - rod Dionaea. Měly poměrně sucho, ale také chladno s teplotami i pod nulu. A některé se chystají vykvést. Vyséval jsem je před dvěma a půl lety, semena jsem objednal v Německu u jednoho velmi renomovaného pěstitele masožravých rostlin a objednal jsem něco přes stovku různých kultivarů. Klíčivost byla výborná. A takto vypadají nyní :-) Některé velmi dobře rostou, jiné však zůstávají stále velmi malé s velikostí do jednoho centimetru. Na fotce je i stejně starý výsev Cephalotus follicularis. Vůbec jsem nevěřil, že se povede, ale drobné kytičky zajím žijí a zdá se, že jim chladno vůbec nevadí.

Konec února 2021

Výsevy kaktusů, hlavně echinocereusů, se docela podařily. Fascinují mě malé semenáčky, hlavně se mi líbí ty z rodu Peniocereus. Jsou prostě kouzelné :-) Semenáče na fotkách mají přibližně čtyři týdny.

Zima 2020/2021

První příspěvek zde jsem ohraničil poměrně širokým časovým obdobím? Proč? Protože zima je časem výsevů, a nejen kaktusů, ale také sukulentů nebo masožravých rostlin. O kaktusech jsem zde zatím nepsal. Takže jak to dělám já?

1. Do plastových průhledných krabiček bez odtokových dírek dám zeolit, který velmi dobře properu v deionizované vodě. Proprání zeolitu věnuji extrémní pozornost. Máčím ho několik dní, každý den vyměním denionizovanou vodu za novou. Než začnu plnit krabičky, všechnu vodu ze zeolitu sliji pryč (co to jde) a krabičky naplním je minimálně dvěma centimetry zeolitu. Osvědčuje se mi spíše vyšší vrstva, zeolit potom méně vysychá.

2. Substrát v krabičce urovnám plastovou kartou (třeba starou platební), a tou také substrát rozdělím na políčka. Pro porce 50 semen dělím na 12 (3x4), pro menší na 15 (3x5). Vlhký zeolit jde kartou napolíčkovat velmi dobře a "drží", takže je jasné, kde jsou jednotlivá políčka. V minulosti jsem měl trauma z vytyčování políček plastovými proužky a postupně jsem shledal, že když je člověk pečlivý, jde to i bez nich.

3. Vyseji semena a jednotlivá políčka i se semeny zvlhčím. Při výsevu si dám velký pozor, aby semena byla rozmístěna více méně do středu políčka. Preferuji hnízdovou metodu, semenáčky později nepikýruju jednotlivě, ale pouze dělím trsíky až do doby, kdy sadím jednotlivé rostliny. Na zvlhčení používám plastové pipety, které se používají v laboratoři, na zvlhčení používám normální vodovodní vodu plus hnojivo (Kristalon) plus Atonik plus fungicid. Atonik používám ve vyšší koncentraci, než je doporučeno a můžu říct, že velmi dobře funguje. Letos ze 700 vysetých položek echinocereusů nevzešlo pouhých 12 porcí a ze 400 porcí lobívií asi 5 (což je výkon). 

4. Výsevy umístím pod umělé osvětlení. Používám kombinaci klasických normálních zářivek a LED pásků (červená a modrá s větším podílem červené). Červené světlo výrazně stimuluje klíčení. Pro klíčení je důležité střídání teplot, u mě dělá přes den 25-29 °C a v noci pouze 13-15 °C.

5. Po vyklíčení většiny semen krabičky otevírám. Neosvědčilo se mi nechávat je dlouho zavřené. Do krabiček dělám opatrně díry pro závlahu podmokem, krabičky umisťuji pouze pod zářivky do plechových podmisek. Do jedné se mi vejde 30 krabiček. Zalévám dále pouze podmokem a používám normální tvrdou vodovodní vodu, do které 1x za 14 dní přidávám hnojivo a opět Atonik. Nepoužívám ani deionizovanou, ani destilovanou vodu, ale právě tvrdou vodovodní, a to z jednoho důvodu - zjistil jsem, že malé semenáčky při nedostatku vápníku blednou, více se vyskytuje chloróza. Prostě, bez vápníku to nejde, a to ani u jihoamerických kaktusů.

6. V době vhodného počasí (letos poslední týden v březnu) umisťuji krabičky do velkých plechových podmisek do skleníku a zde je už pěstuji dál. Na sluníčko si zvykají dobře (pod zářivkami mám cca 10 000 Lx).

Jinak to dělám ovšem u jarních a letních výsevů. Ty se mi velmi dobře osvědčily zejména pro druhy, které nechtějí klíčit. Nejvíce zkušeností mám s neowerdermániemi, které mi takto klíčí téměř na 100 %. Krabičky umisťuji rovnou do skleníku do spodní police a občas výsevy prohlédnu. Až semenáčky začnou tvořit trny, větrám. Obecně se mi osvědčilo věnovat semenáčkům méně péče (byť to zní divně), ale myslím, že všeho moc škodí, i přílišné péče 😊