Pěstování špirlic

Jak jsem již někde předeslal, špirlice se mi vždy moc líbily. Krásné kytky, štíhlé, elegantní, se zajímavými květy. Navíc s krásnými, a docela trvanlivými květy. Prošel jsem si fází, kdy jsem měl několik rostlin koupených někde v supermarketu OBI za oknem, a světe div se, rostlinám se docela dařilo. Jak šel čas, postupně jsem se vrhl na kaktusy, učarovaly mi lobívie, zejména krása jejich nádherných, ale pomíjivých květů. Loni na podzim jsem se ke špirlicím znovu vrátil, nakoupil jsem si několik knih od renomovaných autorů, a také první semena. A následovaly výsevy. Musím říct, že na začátečníka docela dobré, klíčivost slušná, kytky hezky rostou (dnes jsem je přenesl do skleníku a v říjnu půjdou pod zářivky, aby co nejvíce narostly) a na základ sbírky je zaděláno. Ale jsem člověkem neklidným, pokud se mi něco líbí, hledám cestu, jak to získat nebo pořídit - a na jaře jsem objednal rostliny z několika anglických specializovaných zahradnictví. Musím říct, že super kvalita za skvělou cenu (v porovnání s jinými dodavateli). Trochu mě děsí, až nastane BREXIT, zda vůbec bude možné kytky z Anglie objednávat. Teď k pěstování. Jsem prostě flink. Nebo lépe - mám hrozně málo času, jsem pracovně vytížený - tak jsem hledal způsob, jakým špirlice pěstovat, aniž by mě to stálo hromady času a abych měl více času na kochání se krásnými láčkami. Udělal jsem několik, myslím si, a dokonce v souladu s literaturou, zkušeností, které níže popíšu. Obecně platí, že rostliny mám od dubna až doposud (je začátek září) venku, pod širým nebem, na venkovních stolech, ve velkých miskách z pozinkovaného plechu, ve kterých stojí stále voda ve výšce 1 - 2 cm. Plánuji je tak nechat až do října, potom ještě půjdou do skleníku aspoň na měsíc,dokud nezačne mrznout - a pak je budu přezimovat v nevytápěné verandě, kde je docela hodně světla a teplota něco nad nulou. Možná jsem lekavý, řada zdrojů uvádí, že kromě S. psittacina by všechny druhy měly být schopny přežít teplotu klesající poměrně hodně pod nulu, ale já to prostě nechci pokoušet. Možná časem tak budu přezimovat S. flava a S. purpurea v nevytápěném skleníku; tyto druhy by to měly zvládnout bez problému, otázka ovšem je, jak se zachovají často velmi složité a komplexní hybridy. Asi nezbyde, než zkoušet, co konkrétní rostliny snesou, a co už se jim vůbec nelíbí. Doufám, že se jim tento způsob přezimování bude líbit a že ztráty budou jen minimální, nejlépe žádné. A teď k tomu pěstování konkrétněji. K základním požadavkům rostlin patří i. dodržení klidové periody, na kterou jsou rostliny zvyklé z domoviny, ii. dostatek slunce a čerstvého vzduchu v průběhu vegetace, iii. velmi měkká, nejlépe dešťová voda pro zálivku a iv. vhodný substrát. Teď k jednotlivým bodům, jen stručně. 

i.  dodržení klidové periody, na kterou jsou rostliny zvyklé z domoviny. Špirlice pocházejí ze Severní Ameriky, kde rostou od USA (Florida) až po Kanadu. V výjimkou pobřežních částí Floridy se jedná o místa, kde se střídá teplé léto s poněkud chladnější nebo vysloveně chladnou zimou. Z tohoto vyplývá nutnost dopřát špirlicím toto střídání i v kultivaci. Tato skutečnost však neplatí pro semenáče špirlic do tří let věku, které lze s úspěchem pěstovat pod umělým osvětlením.  U některých druhů je v průběhu vegetační sezóny produkován jeden typ pastí, což neplatí např. u S. leucophylla, která produkuje na jaře tenké a barevně ne zrovna výrazné láčky, ale v létě pak vyšší, silnější a daleko více vybarvenější láčky. Stejně se chová i S. rubra. Letní a podzimní láčky na rostlinách většinou přetrvávají přes zimu, zatímco ty jarní odumírají.  Na podzim láčky většiny druhů tedy většinou hnědnou a odumírají. Je to normální stav, nicméně známe několik výjimek - např. láčky S. minor nebo S. purpurea mohou na rostlinách přetrvávat přes zimu.  A pak zde máme S. flava a zejména S. oreophila. Tyto druhy vytvářejí tzv. fylodia, jakési zimní listy, které se vůbec nepodobají oněm krásným a výrazně zbarveným láčkám. Zatímco u S. flava jsou fylodia vzpřímená a mečovitá, u S. oreophila jsou srpovitě prohnutá a zahnutá, takže se špičkou často dotýkají substrátu. Krásný příklad je uveden níže na fotografiích, jedná se o formu S. oreophila. Fotografováno v září, fylodia jsou nápadná, plní asimilační funkci, a pro daný druh zcela typická.

V případě druhu S. minor láčky z předchozího rohu odumírají poté, co se na jaře objeví láčky nové. V každém případě je nezbytné a nutné odstraňovat staré odumřelé láčky as soon as possible, tedy hned, a rostliny přezimovat "čisté". Mrtvé odumřelé láčky se stávají vhodným substrátem pro různé patogenní houby, ale také škůdce, což nikdo z nás ve sbírce mít prostě nechce. Můžu jen doporučit preventivní zálivku nějakým fungicidem (např. Previcur) a současně i vhodný postřik (dle mé zkušenosti nevadí Dithane). Nejen v životě pěstitele platí, že je lepší problémům předcházet, než je řešit... Dlouho jsem pátral po tom, jaký by vlastně měl ten substrát v průběhu přezimování být, zda mokrý, nebo suchý. A dozvěděl jsem se, po relativně dlouhém hledání, že vlhký, rostliny by neměly stát ve vodě, ale substrát by neměl úplně vyschnout. Na to je zapotřebí myslet a opravdu nenechat rostliny v zimě uschnout. A jedna perlička na závěr - někteří pěstitelé z tropů a subtropů často nemají možnost poskytnout špirlicím ono klidové období - dormanci. Řeší to tak, že rostliny vyjmou z květináče, očistí, ošetří fungicidem, a vloží (samozřejmě bez substrátu) na několik týdnů do lednice. Proč ne. Jen je to možné provádět, pokud máte rostlin pár, a ne 400, jako já...

ii. dostatek slunce a čerstvého vzduchu v průběhu vegetace. I toto pravidlo je možné si logicky zdůvodnit. Špirlice rostou v řídkých lesích, nebo na hodně osluněných místech. K tomu jim pomáhají i příležitostné požáry, které se v domovině vyskytují a které špirlice dosti zvýhodňují před ostatní vegetací. Tomu je nutno přizpůsobit kultivaci. Rostlinám musíme poskytnout dostatek přímého slunce. To je také nezbytné pro krásné vybarvení léček, což vynikne zejména u některých druhů a variet. Pokud budeme rostliny pěstovat ve stínu, budou vytvářet tenké, poléhavé, a celkově neduživé nebarevné láčky. Proč jsou špirlce daleko více vybarvené na plném slunci? Za barevné zbarvení je nejčastěji zodpovědná skupina sekundárních metabolitů rostlin, které se nazývají anthokyany.  Obecně platí, že tyto látky mají rostlinám napomoci k optimálnímu způsobu života v daných podmínkách. Chrání je tedy před nadměrným slunečním zářením a do jisté míry i brání poškození významných biomolekul,jako jsou proteiny nebo DNA, tedy deoxyribonukleová kyselina. Proto jsou tyto látky syntetizovány v silně osluněných láčkách a chybí u láček, které jsou ve stínu nebo dokonce ve tmě. Pohyb vzduchu a čerstvý vítr je důležitou prevencí houbových chorob a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že špirlicím dělá velmi dobře. Jen pozor na silný vítr, který vede k poléhání láček (k poléhání láček vede i silný prudký déšť). Když jsem zmínil láčky, špirlice jsou velmi dobrými lovci. Pro mě bylo překvapením, když jsem zjistil, že dominantní "potravou" jsou zejména vosy. Ono špirlice jsou šikovné a hmyz lákají na sladký nektar, který navíc obsahuje opojnou, omamnou látku, alkaloid koniin. Vosy poté skončí v láčkách, které nejsou schopny opustit a slouží pak jako vhodný zdroj aminokyselin. Láčky naplněné hmyzemmají tendenci odumírat. Je to normální. Já takové láčky odstraňuji, jsou pak zbytečným zdrojem infekce.Pokud chcete krásné láčky, ucpávejte je vatou. Mně to ale přijde "proti přírodě". Někdy je zapotřebí si trochu pomoci. Týká se  to malých mladých rostlin, které přes zimu kultivuji pod zářivkami. Využívám LED panely a jsem hodně spokojený, rostlinky dobře rostou a vybarvují se.

iii. velmi měkká, nejlépe dešťová voda pro zálivku. Tady budu velmi stručný. Pěstovat bez měkké vody špirlice prostě nejde. Problémem není ani tak obsah chloru (na což pomůže nechat vodu odstát), ale její tvrdost, obsah vápenatých iontů v různých podobách. Převařením se sice odstraní pouze část vápenatých iontů, ale zůstávají sírany, takže problém není vyřešen. Nefunguje ani odstátní vody, ani převaření vody, ani požití různých konvic, které jsou teď moderní a prý "změkčují" vodu. Jediné, co můžu doporučit, je sběr dešťovky. Pokud máte zahradu, tak do toho, nakupte si plastové sudy a barely a sbírejte, co to jde. Dešťovka je prostě tou ideální vodou, která nezasoluje substrát. No, problém však může být v zimně, zejména, pokud máme výsev. Co s tím? Řešení moc není. Někteří mají kondenzační kotel. Voda z tohoto kotle je čistá, měkká, má velmi nízkou vodivost, a je tedy vhodná na zálivku. A pokud nemáte ani kondenzační kotel, a dokonce ani odvhčovač vzduchu (ano, i voda z tohoto přístroje je vhodná na zálivku špirlic), pak nezbývá než pořídit si reverzní osmózu, přístroj na bázi iontoměniče. Nabídka na trhu je dnes dostatečná, přístroje se dají zakoupit jen na kohoutek, nebo na kompletní přívod vody do domu a cenově jsou dnes již dostupné. Nezapomeňte však na to, že jednotlivé náplně se liší životností, která je obvykle vztažena k objemu vyprodukované vody - poté je zapotřebí náplň vyměnit. 

iv. vhodný substrát. Z domoviny jsou špirlice zvyklé na poměrně kyselou půdu, i když existuje několik málo výjimek. Přece jen, když si představíme rašeliniště, obvykle si představíme i kyselou rašelinu. Špirlice jsou velmi tolerantní k různým substrátům, které splňují alespoň základní kritéria. Substrát musí být kyselý, musí mít dostatečnou stabilitu a strukturu. Velmi dobře zvládají čistou vláknitou rašelinu, málo rozloženou. Proč ne. Rašelina je snadno dostupná v supermarketech, má vhodné pH (od 3 do 5) a neobsahuje žádné živiny. Jen si dejte pozor, aby nebyla obohacena o nějaké hnojivo, i to je poměrně časté. Minimální obsah živin je důležitý, dospělé špirlice špatně snáší substrát bohatý na různé živiny a minerální látky. Rašelinu je možno míchat v nějakém poměru (nejčastěji 3 až 2:1) s pískem. Já používám štěrk, který je z větší části tvořen křemenem, tedy oxidem křemičitým. Ne každý písek je vhodný, ale postačí velmi jednoduchý test. Vezmete trochu písku nebo štěrku a dáte do zkumavky nebo jiné vhodné malé nádobky. Přidáte pár kapek octa - a pokud šumí, vše je špatně a takový písek nebo štěrk vašim rostlinám do substrátu nemíchejte. Obsahuje totiž podíl uhličitanu vápenatého, který špirlice nesnášejí. Oblíbený je i agroperlit. Perlit je lehký, je dokonce inertní a mnozí pěstitelé ho svým rostlinám dávají do směsi s rašelinou v poměru 2:1, tedy na dva díly rašeliny jeden díl agroperlitu. Jen mějte na paměti, že koupený agroperlit je doma zapotřebí hodně dobře promýt a zbavit malých částeček prachu. A pak je zde sušený a nadrcený mech rašeliník, vzácná to složka substrátů. Já jej používám pouze pro výsevy, působí fungicidně a malé špirlice v něm dobře prosperují. A teď ta finální tečka. Co se mi nejvíce osvědčilo? Směs hrubé rašeliny, jemného štěrku a jemně nadrcené borovicové kůry v poměru 3:1:2. Rostlinám se substrát líbí, je vzdušný, kůra se postupně rozkládá a je přitom kyselá a provzdušňuje substrát. Má také jistou pufrační kapacitu, tedy udržuje pH. Vyzkoušejte, uvidíte. Občas do směsi přidávám i sušený rašeliník, ale přece jen se jedná o vzácnou a drahou složku substrátu, ale opět s pufrační kapacitou. Zde jen jedno malé upozornění - nikdy nenahrazujte rašeliník nějakým jiným, běžným mechem, třeba ploníkem. Dočkáte se velmi nemilých překvapení a o rostliny možná přijdete. Já jsem s uvedeným substrátem spokojený :-) Používám plastové čtyřhranné květináče velikosti 12 až 15 cm (pro nejmenší kytky 10 cm), objem substrátu je rovněž důležitý a platí zlaté pravidlo, že čím větší objem substrátu, tím je stabilnější. Plastové květináče proto, že substrát tolik nevysychá a minimalizuje se tím riziko, že substrát vyschne. Čtyřhranné květináče jsou sice super na pro úsporu místa, ale v poslední době přemýšlím o květináčích kulatých, které, alespoň se mi zdá, poskytují více prostoru a je prostor i mezi květináči, což působí příznivě na mikroklima. A poslední poznámka na závěr - v dnešní době jsou dostupné další inertní substráty, ať už na bázi polyuretanů, nebo expandovaných přírodních látek, nebo na bázi kokosových vláken. Nemám vyzkoušeno, nevím. Jediné, co občas zaslechnu je, že se příliš neosvědčují substráty z kokosových vláken. Pravděpodobně záleží na původu koiru a moýná by bylo vhodné substrát náležitě proprat a zbavit nežádoucích solí. To je asi všechno. Vlastně není. Nenapsal jsem, jak sázet špirlice a na co si dát pozor. Dle mých zkušeností je důležité u druhů s horizontálním oddenkem nechat tento oddenek, nebo alespoň růstový střed, částečně na povrchu substrátu. Zamezíte tím zbytečným hnilobám. Jediné druhy, které toto nemají rády a naopak vyžadují, aby jejich oddenek, byl pod povrchem substrátu, jsou  S. oreophila a S. minor, u kterých oddenek umisťuji cca 2 a půl centimetru pod povrch substrátu - ale i v těchto případech se snažím, aby růstový střed byl v úrovni substrátu. Možná si řeknete, že se jedná o zbytečnou připomínku, ale přesto - rostliny sázejte tak, aby mohly vyplnit pěstební nádobu, nikdy nesázejte oddenek s růstovým středem ke stěně nádoby. Přesazování by tak docela ztratilo smysl.